Gorolské trojmezí

V Hrčavě na trojmezí Česka, Slovenska a Polska, tam, kde se potkávají hraniční kameny tří sousedních států, se právě schylovalo ke slavnosti masopustu. Ženy a muži ze slovenské vesnice Čierne vyrazili přes hranici na návštěvu k sousedům. Hrčava leží na pomezí Těšínských Beskyd a slovenských Kysuc. V krajině dětství Vlasty Ořešanské. Do své krajiny se Vlasta právě vrátila a chtěla by tu zůstat.

„Myslím si, že když v sobě člověk najde odvahu, tak stojí za to tady bydlet,“ vypráví Vlasta Ořešanská na procházce zasněženou krajinou v okolí Hrčavy. „Tady se zbaví těch svých pohodlných zvyků. Ze dne na den tady začne mrznout, a pokud si nezatopíte v kamnech, tak zmrznete.“

Trojmezí. Trojmedzie. Trojstyk. Hraniční průsečík třech států leží jen pár stovek metrů od poslední hrčavské chalupy. Odtud na sever leží velké Polsko a na jeho hranici začíná společné česko-slovenské pomezí. Kameny bílé a červené barvy běží krajinou k jihu po hřebenech hor, stoupají do strání a padají v údolích. Beskydy. Kysuce. Javorníky. Bílé Karpaty. Pak nížina na jihu, kde hranici vytyčuje řeka Morava, až po trojmezí Slovenska a Česka s Rakouskem na soutoku Moravy a Dyje. Tam je to z Hrčavy kolem patníků přes 250 kilometrů.

„Teď tě Filipe pěkně nastrojíme a půjdeme na Hrčavu na fašangy. U nás se tomu říká ostatky,“ vysvětluje svému vnukovi Božne Budošová z vesnice Čierné, než společně s dalšími muzikanty vyrazila na Hrčavu na masopust. Vnuka obléká do gorolského kroje. Gorolové jsou obyvatelé tohoto regionu na Slovensku, v Polsku i na české straně pomezí. Mají své gorolské kroje, mluví gorolským nářečím a jsou na to patřičně hrdí.

Ráz krajiny na Kysucích se v posledních desetiletích mění. Z vesnic mizí původní architektura, z lidových tradic a staletých rituálů se stává folklor. Kdo chce historii venkova na trojmezí lépe rozumět, kdo chce přičichnout k tomu, jak tady život v minulosti voněl, může se vydat na návštěvu do skanzenu ve Vychylovce. Od trojmezí je to sice výlet hlouběji do slovenského vnitrozemí, zážitek je to ovšem jedinečný. Chalupy skanzenu jsou posbírané z vesnic po okolí a Kysucké muzeum v Čadci je tady rozmístilo v údolí horského potoka.

Samoty a osady roztroušené kolem slovenského Svrčinovce ukrývají ještě několik chalupu, podobných těm ve Vychylovce. Z nich e lidé scházejí ke mši do kostelíku, vybudovaného ze staré školy. Kostelík tady není v krajině na Závrší osamocený. Vede k němu křížová cesta, symbolicky spojující Závrší se Svrčinovcem.

„V dobách Rakouska-Uherska se stavěly jednotřídky na odlehlých kopanicích, aby to děti z horských samot měly do školy blíže. A tohle je jedna z těch maďarských škol,“ vysvětluje Štefan Strýček ze Svrčinovce historii školní budovy. To právě on se zasloužil o to, že dnes je z dávno z opuštěné školy kostelík.

Za příznivého počasí mají poutníci z křížové cesty výhled do kraje na pomezí. Slavnostně byla vysvěcena na podzim roku 2012 a její zvláštností je skutečnost, že autory jednotlivých zastavení jsou řezbáři ze sousedního Polska.